Reklama
 
Blog | hasmik@kroupovi.cz

Deník č.4

You have to do this because you love it, breath it, it´s your morning coffee, it´s your food, art is the mirror of society…

Bolí to, není cesty zpět. Je to tak. Můžete plakat, trpět, je to nízký, daleký. Něco co bylo, pořád je, ale už tu nejste vy. Nedá se nic dělat. Každé ráno je potřeba vstát a jít…bez lítosti, bez vzteku, bez smutku, jo není to o smutku, o bolesti, hlavně…je to prostě rozbitý, roztříštěný, nedá se slepit, ničím, nikým…

No a co dál? Všechna  ta děla, bazény, fára, aparáty, ulovené ryby, zbraně, psi  jako důkaz existence jejich údů. A všichni do jednoho hrajou buď golf nebo cvičej jógu, asi aby dělali ještě větší dojem, než velikosti svého pyje, každý dle svého gusta…

A zase spousta vůní, hlavně levandule, rozmarýnu, pivoněk, frézie, mandarinek, karamelu. Byla jsem se za ní podívat. A vůně karafiátů. Byla v dobré náladě, jen o něco víc sešlá. Mluvila o jaru, létu, o dětech, o mládí, stáří, o skromnosti, o pokoře…Bože. Všude spousta květin, všechno jsme vyhodili a dali tam obří puget, není nic hezčího. A taky spoustu čokolády. Napište, volejte, kdykoliv, jsem tady, pro vás…jsem opravdu tady…

A hnědé kožené křeslo, smrad z cigaret. Zase tady sedím. Proč, sakra? Připadám si jako běhna,slepice, hloupá. Máš poslední šanci, do třetice všeho dobrého. Využiješ ji? I když se nic nestalo, nic se nestane a nic se neděje. Ty jsi tak strašně jiná….než ostatní. Proč? Proč nejsi normální? Ne, není to tím…je to tím časem, který s ní trávíš. Čím déle, tím hůř. Tím hůř se ti odchází, přichází, opouští. Slyšeli jsme se, nepamatuju si jak vypadá. Vůbec, vím, že nic moc. Tak aspoň si připomenu hlasem.

Nemůžeš být takovej suchar, že ne? Čteš to vůbec? Chápeš co potřebuju? Život, spoustu života…a co je život? Hlavně…láska? Bolest? Úsměv? Radost? Slzy? Sex? Ranní zpěv ptáků? Bolavé oči z nespaní? Ranní káva? Čaj? Rty? Pot? Déšť? Smrt? Žiješ vůbec?…

Jo, rozluč se, kdoví, kdy se uvidíme, kdoví, kdy se zase rozloučíme, aniž bychom se přivítali. Blíží se květen. A to je dobře. Tak něco napiš, nebo si budeme muset promluvit a to bude pekelnější. Budeme se houpat, sem a tam a nikdy se nezastavíme. Co mě na něm tak fascinuje? Řeknu mu to, musím hned, jinak v tom budu zase až po uši. Udělej si něco s břichem, obličejem a nohama, nebo to samý v libovolném pořadí a ono to půjde samo. Já tomu rozumím, tak se to dělá, víš?

Jsou to prostě divný dny, nanuky neubývají, ještěže mají tak málo kalorii. Nic, dneska a zítra hladovka, jenom o vodě a hořké kávě bez plnotučného mléka. Musím se vejít do těch šatů…Připrav se, tři, dva, jedna…Isn´t she lovely? <3

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama