Reklama
 
Blog | hasmik@kroupovi.cz

Jedna noc a noci předchozí a následující

Nic zvláštního, žádný náročný cíl, promilovat se nocí do rána. Než to celé začalo. Tak přelétl čáp i káně lesní nad nimi. Vzduch začínal houstnout. Nakrájela hrušku, plácla šunkou a sýrem o talíř, olivy vyklepala do misky, bagetu by nejraději vzrušením potrhala. Myslela, že se nejdřív nají. Čtu to, nepiš to, tak to nečti. Nebo si čti co chceš. Těš se na krásnou plechovou schránku, všechno je v Malým princi, i trpělivost, abys to s tou moudrostí nepřeháněl. Všechno je účelový, má to jedinou výhodu – získat aspoň na chvíli ženu. Proč mě to tak žere. Miluju tě snad ještě? Jak já můžu milovat takovou nelásku? Pojď ke mě, hlaď mě tady a pak tady a pak už jdi. Stoupá a klesá, střídavě. Chce vzrušení, hodně, vrchovatě. A pak ji opře o okno, chytne za mříže, ohne se a jede, až na vrcholy jehličnanů, ze kterých včera sbíral smůlu. Nepřestává, dokud nestopne, nezatáhne za brzdu. A pak už jenom unaveně klesnou a hlesnou. Chci spát, já vím, ještě ne. Už jo. „Závidím“ ti tvoji jednoduchost. Žasnu, že pokaždé odcházím znechucena, jak nevidíš hloubku věcí, lidí, míst. Jak je to celé jenom proplouvání po povrchu, jen namočit prst. Jak ti chybí vděčnost a tolik vyžadovaná pokora, kterou sis zřejmě představoval tak, že budu zavřena v kuchyni, uklízet, chodit málo do práce, víc vydělávat a občas se ohnout, i když v případě všudypřítomné lenosti jen osedlat a ještě tě chválit do nebes. Sorry, ale nejsi  bůh. A pak jsem znechucena sama ze sebe, jak neustále dokola nedokážu přijímat jinakost. Měla bych tě opustit, napořád a všude. Zatím se mi to nedaří.Nemám řasenku, nepoznávám se, měla bych se seznámit sama se sebou a bez řasenky. Konečně. Odchyluju se od noci. Je to škoda, protože ještě neskončila. Slyší srnce „štěkat“, blízko, dlouho. Usne, on ne, celou dobu ji má na očích, ona jeho ne, je otočená většinu noci zády. Je to vyčerpávající a nabíjející zároveň a nedokáže rozlišit co víc z toho. Jak se z dvou spojených lidí stávají cizí lidé, kleslí jen k tomu zeptat se jen tak aby se neřeklo, jak se ti daří a nečekat a nechtít znát odpověď. Smutný, zasloužený, český. Smíření přináší úlevu, odpuštění pochopení. Furt nejsi na facebooku jo? A nechybí ti to? Mám vlastní dyi facebook, scházím se osobně s lidma, se kterými mi stojí za to se scházet, kteří dávají a berou.A s radostí. Od tebe odcházím vysátá, vycuclá, bez krve, slz, potu a s hořkonachovou pachutí v puse. K ránu zase celé znovu, po několikáté, disfunkce je jenom k dobru, jen tak se nepřestanete snažit o funkčnost. V tom domě a místě bych nakonec nedokázala žít, je tam příliš mnoho vzpomínek, které neunesu. Neřekneš vůbec nic, na pocitech ti nezáleží, znáš jenom zákon. A já se loučím, nechci urážet, nechci vyčítat, nechci být škodolibá a stejně jsem. Ještě je daleká cesta k smíření a odpuštění, i když jsi nic neprovedl a možná právě proto, že jsi nic neprovedl, vůbec nic. Díky za noc, byla nádherná…plná hvězd a vedle hučící dálnice.

Připrav prosím postel, vodu. Zase přijdu a zůstanu. Definice šílenství dělat stejnou věc znovu a znovu a očekávat jiné výsledky tady nefunguje.

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama